Navzdory tomu jak pojem „genocida“ používají propagátoři GenoLIE, není synonymem pro masové zabíjení ani pro válku s vysokými ztrátami mezi civilisty. Jde o konkrétní trestný čin s konkrétní právní definicí a mezi jeho běžným užíváním a tím, co je třeba prokázat před soudem, zeje obrovská propast. Dokonce i Organizace spojených národů uznává, že běžné užívání a chápání tohoto pojmu, výrazně zkreslené oproti jeho právní definici, jsou mnohem širší, než připouští mezinárodní právo.[i]
Trestný čin genocidy byl definován v Úmluvě o zabránění a trestání zločinu genocidia z roku 1948 vypracované po holokaustu. Podle článku II se genocidou rozumějí určité činy jako usmrcování, způsobování těžké újmy či uvedení skupiny do životních podmínek vedoucích k jejímu zničení spáchané „v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou“.[ii]
Nejzásadnějším prvkem této definice je slovo „úmysl“. Právo se neptá pouze na to, zda lidé zemřeli nebo zda jich zemřelo velké množství. Ptá se, zda pachatel jednal s konkrétním záměrem zničit chráněnou skupinu právě proto, že její příslušníci k této skupině náležejí. Vlastní metodika OSN označuje úmysl za „prvek, který je nejobtížnější určit“, a zdůrazňuje, že ani rozptýlení určité skupiny, ani vymazání její kulturní identity stanovenou hranici nesplňují.[iii] Při přípravě Úmluvy delegáti výslovně uvedli, že vysoké ztráty mezi civilisty během války zpravidla genocidu nepředstavují.[iv]
V případu Bosna proti Srbsku z roku 2007 Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) potvrdil, že ve Srebrenici došlo ke genocide; bylo zavražděno přibližně 8 000 mužů a chlapců, přesto však odmítl shledat Srbsko odpovědným za její spáchání a dospěl pouze k závěru, že genocidě nezabránilo a nepotrestalo její pachatele.[v]
V případu Chorvatsko proti Srbsku z roku 2015 ICJ zamítl tvrzení o genocidě vznesená oběma stranami s tím, že ani jedna neprokázala specifický úmysl.[vi] Soud v tomto případu stanovil pro dovozování genocidního úmyslu z určitého vzorce jednání standard, podle něhož musí být tento úmysl „jediným závěrem, který lze rozumně vyvodit“.[vii] Jednoduše řečeno: pokud existuje jakékoli jiné rozumné vysvětlení daného jednání, obvinění z genocidy z právního hlediska neobstojí.
V případě Gazy, kde byl právní pojem genocidy široce překroucen, se argumentace o genocidě podle vlastního standardu hroutí, protože existuje alternativní, zcela rozumný závěr, který je navíc rozsáhle doložen:
- Izrael zahájil válku po útocích Hamásu na své civilisty s cílem rozložit Hamás a zajistit propuštění rukojmích.
- Počet civilních obětí byl důsledkem bojů ve městě proti nepříteli, který se záměrně a cynicky rozmísťuje mezi vlastním obyvatelstvem.
- Protože právně dovolený válečný cíl po masakru vlastních civilistů představuje rozumné vysvětlení izraelského jednání, genocidní úmysl nemůže být jediným rozumným závěrem. Podle vlastního testu ICJ proto argument o genocidě neobstojí.
- Izrael navíc po celou dobu války v Gaze vynakládal mimořádné úsilí, aby minimalizoval civilní ztráty, mimo jiné tím, že před každým úderem vydával četná varování a dodržoval přísná pravidla nasazení, i když tím vystavoval riziku vlastní civilisty a vojáky. Žádný z těchto kroků není slučitelný s genocidním úmyslem.
Zastánci Gaza GenoLIE často tvrdí, že ICJ již obvinění z genocidy potvrdil, což je další lež. V lednu 2024 soud konstatoval, že některá práva, jejichž ochrany se Jihoafrická republika domáhala, jsou „hájitelná“ (plausible), a nařídil předběžná opatření.[viii] Tento závěr o hájitelnosti se však týkal práv Palestinců jako chráněné skupiny a nešlo o konstatování, že je páchána genocida.[ix] Soudci ICJ dokonce zdůraznili rozdíl mezi nízkou důkazní laťkou v této předběžné fázi a mnohem přísnějším kritériem, které je nutné splnit k prokázání genocidního úmyslu.[x] Mezinárodní právo je třeba brát vážně, nikoli je překrucovat a přikrášlovat, aby se šířila nepravdivá obvinění z genocidy s cílem démonizovat jediný židovský stát a jeho lid, který skutečně až příliš dobře ví, co znamená nejzávažnější ze všech mezinárodních zločinů.
„Genocida v Gaze“ je jednou z největších lží 21. století. Byla vytvořena a propagována antisionistickými a antisemitskými sítěmi po masakru ze 7. října s cílem zabránit Izraeli v záchraně jeho rukojmích, delegitimizovat židovský stát a přiživovat antisemitismus po celém světě.
Přečtěte si další dílek a zjistěte více o skládačce Gaza GenoLIE.
[i]“Definitions of Genocide and Related Crimes,” United Nations. https://www.un.org/en/genocide-prevention/definition
[ii]Ibid, citing Convention on the Prevention and Punishment of the Crime of Genocide, Art. II, 1948.
[iii]Ibid.
[iv]Goda, “The Genocide Libel,” ISCA 2025-3, citing the Convention’s Travaux Préparatoires. https://isca.indiana.edu/publication-research/research-paper-series/norman-jw-goda-research-paper.html
[v]Application of the Genocide Convention (Bosnia v. Serbia), ICJ Judgment, Feb. 26, 2007. https://www.icj-cij.org/node/101888
[vi]Croatia v. Serbia, ICJ Judgment, Feb. 3, 2015; Summary of the Judgment. https://www.icj-cij.org/case/118
[vii]Ibid.
[viii]South Africa v. Israel, ICJ Order on Provisional Measures, January 26, 2024. https://www.icj-cij.org/node/203447
[ix]On the “plausibility of rights” distinction, “Implausible Confusion: The Meaning of ‘Plausibility,’” EJIL: Talk! https://www.ejiltalk.org/implausible-confusion-the-meaning-of-plausibility-in-the-icjs-provisional-measures/
[x]Declaration of Judge Nolte, appended to the January 26, 2024 Order. https://www.icj-cij.org/node/203447